Úmrtí nepokřtěných dětí „před pobráním rozumu“ (tzn. tak +/- do 3,5 let) (odbočka: to samé platí, a může se to zdát velmi tvrdé a nespravedlivé, pro mentálně zaostalé lidi, protože křesťanství je spojeno s rozumem)

Pokusím se to nejdůležitější shrnout do několika základních bodů:

• V limbu byli všichni svatí (např. proroci, sv. Josef, Eliáš, Mojžíš ad.) před příchodem Krista.
• Do té doby bylo nebe „zavřené“.
• Limbus je částí pekla. (z lat. slova hranice či okraj)
• Není spojen s nebem.
• Otázka limba nebyla zatím církví dogmatizována.
• Je několik základních výkladů limba: nejtvrdší je sv. Augustýn, a pak mírněji ale nejzřetelněji, jen s několika odchylkami, učí o limbu sv. Tomáš a později sv. Bellarmine a pak Suarez)
• V limbu duše netrpí ŽÁDNOU bolestí.
• Duše je ve stavu přirozené blažennosti (dokanalé ale subjektivní štěstí)
• Duše (samozřejmě) nedosáhla svého cíle a to věčného patření na Boha.
• Duši to ale „nevadí“ – ona o tom cílu vůbec neví.

Důvody jsou:

• Prvotní hřích
• Nemožnost přičtení zásluh

Takže: dle sv. Tomáše říkám, že tyto duše v žádném případě netrpí POENA SENSUS – materiální (skutečnou) bolestí pekla, ale ani POENA DAMNI – vnitřní (duševní) bolestí. To ale jen subjektivně, protože objektivně svého cíle nedosáhly.

Celkově je toto učení je dost obtížné, a jak jsem psal, finální výsledek nám nebyl dán. Milosrdenství Boží je velké (tak je i velká jeho spravedlivost) takže konečný výsledek duše a jejího určeni stejně rozhodne Bůh.

Ani jeden názor, který zde byl presentován není dogmatizovaný a nechávám tedy konečný výsledek (ten ovšem nemusí příjít, tajemství Boží je tu pro zvýšení naší pokory) na verdiktu Matky Církve a jejího učitelského Magisteria.

Jak sv. Augustin tak Sv. Tomáš prošli určitým vývojem v pohledu na toto téma. Já jsem se ztotožnil s tím pozdějším a někdo s tím prvním názorů oněch světců.
Pro posílení mého názoru je tu brán zřetel na milosrdenství posílenou logickou tezí, že ačkoliv by si dítě zabité v těle matky zasloužilo (dle Spravedlivosti) věčné zavržení a to v pekle, věřím že (protože život sám o sobě je dobrý) tento stav v limbu je projevem milosrdenství a naše Novozákonní náboženství na tento aspekt klade důraz.