LOGIKA                  
I. ročník kombinovaného studia       KTF UK, 1999/2000                        

 

přednášející:          Roman Cardal                                                                                      

literatura:               Jiří Fuchs : Logika

 

 

klasická, aristotelská logika je uzavřený okruh, již daný

je to pomocná filosofická disciplína, součást filosofie, není to samostatný vědní obor jako moderní logika

filosofie - reflexe nad řádem skutečnosti

 

Druhy řádů:

·        Příroda – přírodověda

·        Logika - člověk vnáší (uskutečňuje) do svého myšlení řád, tento řád není dán, člověk ho vytváří

·        Etika – řád citů, emocí, vůle

·        Technologie, umění  – člověk vytváří skutečnosti okolo sebe

 

Materie logiky

·        Logika argumentace (spojení soudů)

·        Logika soudů (spojení dvou pojmů)

·        Logika pojmů (pojem je elementární jednotka)

 

Předmět logiky

·        Materiální předmět – lidské myšlení

·        Formální předmět – správnost myšlení

 

Definice:

Logika je vědní disciplina, která se zabývá správností lidského myšlení.

Věda je jisté poznání skrze příčiny.

Příčiny – nutné a dostatečné podmínky chování předmětu

 

Logika je také umění  - “ars“ – know-how

 

Logika pojmu

Pojem není představa, ani slovo, je abstraktní, obsahově stálý, všeobecný

Pojem je

subjektivní x objektivní

v subjektivním pojetí zdůrazňujeme samotný akt  poznání (zajímá psychologa), v objektivním

pojetí akcentujeme poznané (zjímá logika)

materiální  a formální předmět pojmu (člověk)

materiální předmět - konkrétní stůl v němž je formální předmět realizován (blíže neurčení jedinci, skrze které poznáváme formální předmět)

formální předmět - to, co postihnu myšlením, nevyčerpám všechno, co je v něm obsaženo (člověk jako animálně-duchovní bytost)

 

Pojem je znamení – signum.  Znamení je to, co vede k poznání jiného od sebe.

Druhy znamení:

·        z hlediska původu –            přirozené (např. kouř) x konvencionální (dopravní značky)

·        z hlediska znamenání (signifikace)

- formální (není nutné je nejprve poznat, např. pojem)  do této kategorie patří pouze pojem

- instrumentální (kouř – nejdříve ho poznám a to mne vede k poznání jiného)


POJEM  - definice:

 

Pojem je přirozené formální znamení, kterým postihujeme určitý aspekt skutečnosti.

 

Dvě vlastnosti pojmu  obsah,  rozsah

Obsah je souhrn znaků, které reprezentují poznané objekty ( někdy to je i jeden znak)

tulipán - rostlina s dužnatými lstonky vyrůstající z cibule

běh - pohyb živočicha prostřednictvím, nohou

            pravda - cílová dokonalost myšlení

Dobré postižení obsahu pojmu je definice

Příklady špatných definic:

Platón definuje člověka: je to živočich dvounohý, neopeřený. Není to moc dobrá definice, je příliš široká.

Člověk je rozumný živočich bílé pleti -  příliš úzká definice.

Rozsah spočívá v souhrnu jednotlivých jsoucen, která v sobě mají, měla, či mohou mít

uskutečněn obsah pojmu

jednotliví psi jsou členy rozsahu pojmu "pes"

Zákon o nepřímé úměrnosti rozsahu a obsahu (platí jen mezi pojmy, z nichž jeden je nadřazen

druhému):

Má-li jeden pojem menší obsah má větší rozsah a naopak (muž - člověk - živočich).

 

 

Predicabilia – pomezí mezi logikou pojmu a soudu

 

Subjekt   spona     predikát

Petr                         je             člověk

 

5 predicabilií                  (první 3 jsou esenciální)

 

člověk

druh

species

 vystihuje esenci plněji

živočich

rod

genus

 vystihuje esenci obecněji

rozumný

druhový rozdíl

diferentia specifica

 vystihuje esenci, vyčleňuje z rodu

bledý

případek

akcident

 

(má smysl pro) humor

 přívlastek

atribut

 vyplývá nutně z esence subjektu

 

esenciální predicabilia vyjadřují co člověk je

neesenciální predicabilia vyjadřují, co subjekt má

 

Predikát nutný  - vyjadřuje esenci subjektu  - úplně (relativně) = druh

         - neúplně (částečně)        

            část určovaná = rod

            část určujcí = druh

            - nevyjadřuje esenci subjektu  =  atribut

 

              nenutný – nevyjadřuje esenci = případek

 

 

Některá dělení pojmů

1. v obsahovém aspektu

kladné (svět, sport, hloubka) x záporné (slepota, nevědomost,nicota)

podle toho zda je či není v pojmu obsažena negace

jednoduché (člověk, spravedlnost, psaní, slepota) x složené (běloch, spisovatel, zlý pes)

            zda kladně či záporně vyjadřují jednu nebo více bytností

absolutní (představuje objekt samotný) x konotativní (bílý -  kromě hlavního předmětu dává

náznak i k jinému jsoucnu)

abstraktní (lidství, moudrost) x konkrétní (člověk)

            zda se pojímá určující akt ve spojení s určeným subjektem nebo bez něho

 

2. v rozsahovém aspektu

obecné (člověk - patří všem lidem, ale jen jim) x transcendentální (jsoucno, jednota - přesahují všechny rozsahové meze, jsou všerozsáhlé)

obecné (člověk)  x jedinečné(jen pro jediné jsoucno např. I.Kant)

obecné (voják, strom) x kolektivní (vojsko, les - nepřidělitelnost jedincům)

 

Logické vztahy mezi (neslučitelnými) pojmy

·        kontradikce: záporný pojem zcela popírá kladný (A-nonA, jsoucno - nejsoucno, člověk ne-člověk)

·        kontrárnost - od sebe nejvíce vzdálené krajní pojmy (bílý - černý, bohatý - chudý, východ - západ, demokracie - monarchie)

·        privace: popření dokonalosti, která je přiměřená nositeli (vidoucí - slepý, vědoucí - nevědoucí, spravedlivý - nespravedlivý) exituje i třetí možnost: např. kámen je mimo vidění a slepotu

·        korelace - vyjadřují jsoucna, která mají svou povahou vazbu na jiná (poznání - pozantelné, vláda - ovládané, příčina - účinek, otec - syn)

 

 

 

 

Logika soudu

Jednoduchý (kategorický) soud je spojení dvou pojmů:

Člověk je živočich.   Člověk není zvíře.

 

Materiální x formální stránka soudu:

Materiál: subjekt a, predikát

Formální aspekt - spojení subjektu a predikátu, esence soudu

 

Pojmy vstupují do soudu se svým rozsahem a obsahem.

Rozsah subjektu je dán kvantifikátorem:            každý,           některý,         Jana

Rozsah může být:                                              všeobecný,   partikulární,  singulární

 

V kladném soudu:

Obsah predikátu se uskutečňuje v subjektu.

Subjekt spadá do rozsahu predikátu.

 

V kladném soudu je rozsah predikátu  partikulární.

V kladném soudu se predikát ztotožňuje se subjektem částí svého rozsahu, jeho extenze je obecně vzato partikulární. Tím není řečeno, že se predikát ztotožňuje vždy jen částí svého rozsahu, ale že část rozsahu predikátu se ztotožňuje s rozsahem subjektu vždy.

 

V negativním soudu je rozsah predikátu všeobecný.

V záporném soudu se predikát odnímá subjektu celým rozsahem, v kladném se ztotožňuje částí svého rozsahu.

 

Atributem soudu je jeho pravdivostní hodnota. (každý soud buď pravdivý nebo nepravdivý).

 

Pravda je shoda myšlení (poznání) a skutečnosti.

 

Hlavní zákon logiky - princip sporu (bezespornosti):

 Týž predikát nemůže být témuž subjektu přidělován a zároveň odmítán.

 

Soud není jenom spojení dvou pojmů, ale také poznávání skutečnosti.  “Tato rostlina je zelená.“

Vztažení subjektu a predikátu je vztažení myšlení a skutečnosti.

 

Logika nehovoří o větě, ale o úrovni myšlení:

Pavel spí.  =  Pavel je ten, kdo spí.

Prší. = Déšť je padající.

 

Dělení soudů - vynecháme.

 

Soud je výrok, ne všechny výroky jsou soudy:

Druhy výroků:

1. Soud - enunciace (má nějakou pravdivostní hodnotu)

2. Prosba          3.Rozkaz          4.Přání

 

Bezprostřední vyvozování

Od jedné pravdy odvodíme jinou pravdu, která není s tou předchozí identická.

Soud má: obsah, rozsah, pravdivostní hodnota.

 

Symbolika

+

pravda (platnost)

 

 

-

nepravda (neplatnost)

 

 

S

subjekt

 

 

P

predikát

 

 

A

obecně kladný soud

SaP

každý člověk je chytrý

I

částečně kladný soud

SiP

některý člověk je chytrý

E

obecně záporný soud

SeP

žádný člověk není chytrý

O

částečně záporný soud

SoP

některý člověk není chytrý

 

                                                kontrárnost

                          A                                                   E

                            

 

 

 

podřazenost                              kontradikce                  podřazenost

 

 

 

 

 

                          I                                                   O

                                    subkontrárnost

 

1.vztah podřazenosti - vztah mezi SaP-SiP,  SeP-SoP 

+SaP -> +SiP

-SaP          z neplatnosti obecného nelze nic vyvodit

-SiP  ->  -SaP

+SiP          z platnosti částečného nelze nic vyvodit

+SeP -> +SoP

-SeP          z neplatnosti obecného nelze nic vyvodit

-SoP  ->  -SeP

+SoP          z platnosti částečného nelze nic vyvodit

 

2.   vztah kontrárnosti vztah mezi SaP - SeP

+SaP  ->  -SeP

-SaP          nelze nic vyvodit

+SeP ->  -SaP

-SeP          nelze nic vyvodit

dva kontrární soudy nemohou být zároveň pravdivé, ale mohou být zároveň mylné

 

3. vztah subkontrárnosti - vztah mezi SiP - SoP

-SiP ->  +SoP

+SiP           nelze nic vyvodit

-SoP ->  +SiP

+SoP          nelze nic vyvodit

 

4. vztah kontradikce vztah mezi SaP - SoP a mezi SeP - SiP

+SaP ->  -SoP

-SaP ->  +SoP

+SoP ->  -SaP

-SoP ->  +SaP

 

 

 

Další logické operace:

 

1.   ekvivalence

realizuje dvojím záporem tutéž pravdu nebo tentýž omyl

 

     +SaP : +SeP   (podtržení je negace)

     +SiP : +SeP

 

"každý člověk má tělo" : "žádný člověk neí ten. kdo nemá tělo"

 

2. konverze  ?????

 

3. obrat

subjekt se stává predikátemn a naopak

podmínky

- výsledný soud musí mít tutéž kvalitu

- rozsah soudů výsledného pojmu musí být zahrnut ve výchozím

 

     +SaP  ->  +PiS     -SaP  ->    nelze obrátit

     +SiP  -> +PiS      -SiP  -> -PiS

     +SeP  -> +PeS      -SeP  -> -PeS

     +SoP   nelze obrátit            -SoP  -> -PeS

 

3. obměna

 

Složené (nekategorické) soudy

Hypotetický:     jestliže A, pak B

                        je-li vina, je trest

                        není-li ve společnosti autorita, není v ní ani řád

                       

Disjunktivní:      (buď) A nebo B

                        Petr je buď dobrý nebo špatný

                        nikoli: zápas byl buď napínavý nebo krásný (nevylučuje se)

 

Kopulativní:      A je B a C je D (prosté spojení dvou nebo více kategorických soudů)

                        pes štěká a zloděj váhá

 

Exponibilní (skrytě složené):

exkluzivní "jen S není P" obsahuje vlastně "SeP - SaP"   (jen poctivý je charakterní)

exceptivní (výjimkový) -            "každé S kromě S1 je P"  můžeme rozložit na

"S1 je S, S1 není P, každé S1 z rozsahu S je P"     (Noe)

reduplikativní    (zdvojené) "člověk jakožto tělesná bytost zaujímá nějakou podobu"

 

 

 

Sylogismus - uvažování, logické vyvozování

 

premisy (předpoklady)

Osvojit si logiku je velmi namáhavé

        M                               P

Studenti KTF si musí osvojit logiku

      S                                  M

 

z toho logicky plyne závěr

Studenti KTF se musí podrobit veliké námaze

       S                            P

 

struktura sylogismu:  jsou tam 3 pojmy, jeden z nich je střední člen (osvojit si logiku), značí se M (medius), další dva spojíme

 

figury sylogismu :

    1

    2

    3

    4

M - P

S - M

S - P

P - M

S - M

S - P

M - P

M - P

S - P

P - M

M - S

S - P

 

Barbara

Darii

Celarent

Ferio

 

Camestres

Cesare

Baroco

Festino

 

Darapti

Datisi

Felapton

Ferison

Bocardo

Disamis

 

Dimatis

Bamalip

Calemes

Fesapo

Fresio

 

subalterní mody - vyvozujeme partikulární závěr tam, kde je možný obecný (Barbara - Barbari)

 

 

Každý člověk je živočich          (Chyba: zde má “živočich“ částečný a ne všeobecný rozsah)

Kočka není člověk.

Kočka není živočich

 

8 základních logických zákonů, které musí respektovat každý úsudek

pravidla týkající se pojmů

1.   V sylogismu  se mohou vyskytovat pouze 3 pojmy

2.   Střední člen (M) musí být vzat alespoň jednou všeobecně

3.   Střední člen nesmí sestoupit do závěru

4.   Pojmy v závěru nesmí mít větší rozsah než mají v premisách

pravidla týkající se soudů

5.  Ze dvou kladných premis neplyne negativní závěr

6.  Ze dvou částečných soudů nelze nic vyvodit

7 . Ze dvou záporných soudů nic neplyne

8.   Závěr následuje slabší premisu

 

Nejdůležitější jsou pravidla 2 a 4 ( vystačíme si s nimi - ostatní si netřeba pamatovat)

Procvičování figur a metod (viz kočka).

 

 

Každá velká pravda je těžko pochopitelná.  (Chyba: predikát kladného soudu je vždy

částečný!! Proto zde neplatí pravidlo 4)

Hegelova filosofie je těžko pochopitelná.

Hegelova filosofie je velká pravda.

 

 

Encyklopedisté jsou francouzští filosofové.

Encyklopedisté jsou špatní filosofové.

Francouzští filosofové jsou špatní filosofové.

(Chyba: přešli jsme z částečného rozsahu na všeobecný -u francouzských filosofů)

 

Sylogismu neúplný (zkrácený):

Petrovi je zima, protože nejedl.

 

Polysylogismu

Solites aristotelský - analytický

S   - M        Petr je člověk.

M  - M1        Každý člověk je živočich

S  - M1        Petr je živočich

M1 - M2        Každý živočich je vybaven instinkty.

S  - M2        Petr je vybaven instinkty

M2 - P         Kdo je vybaven instinkty, není absolutně svobodný.

S  - P        Petr není absolutně svobodný.

 

Solites boclenijský - obrácený (syntetický) postup

M  - P1              Člověk je

M1 - M         Některý živočich je člověk

M1 - P1              Živočich

M2 - M1              Kdo je vybaven instinkty je živočich.

M2 - P         Kdo je vybaven instinkty, není absolutně svobodný.

S - M2               Petr je vybaven instinkty.

S   -   P                                    Petr není absolutně svobodný.

 

Hypotetický sylogismus  (jsou dva druhy - kondicionální a disjunktivní)

n    kondicionální úsudek

je-li A je B

A je, tedy je B

 

existují 2 figury, každá má 4 mody

1. ponendo-ponens:  je-li   A je   B, A je,   tedy je   B

 je-li   A neni B, A je,   tedy neni B

 neni-li A je   B, A není, tedy je   B

 neni-li A neni B, A není, tedy neni B

2.  tollendo-tolens: je-li   A je   B, B není, tedy neni A

 je-li   A neni B, B je,   tedy neni A

 neni-li A je   B, B není, tedy je   A

 neni-li A neni B, B je,   tedy je   A

 

logický zákon pro obě figury je vztah mezi podmínkou a podmíněným

 

Hypotetický sylogismus

n    disjunktivní úsudek

 

2 figury, každá má 4 mody

1.ponendo-tolens

     S je bud   P nebo je   R, je   P tedy neni R

     S je bud   P nebo neni R, je   P tedy je   R

     S bud neni P nebo je   R, není P tedy neni R

     S bud neni P nebo neni R, není P tedy je   R

 

2.Tollendo-ponens

     S je bud   P nebo je   R, není P tedy je   R

     S je bud   P nebo neni R, není P tedy neni R

     S bud neni P nebo je   R, je   P tedy je   R

     S bud neni P nebo neni R, je   P tedy neni R

 

Kdo má rád je z Boha.

Myš má ráda sýr.

Myš je z Boha.

 

“Mít rád“ je pokaždé něco jiného

 

Dilema

 

I je-li A i je-li B je C; buď je A nebo je B tedy je C.

Je-li S je buď P nebo R; není ani P ani R tedy není S.

 

např. zveřejnění jména agenta se mu nebere čest

 

 

 

 

NOETIKA                
I. ročník kombinovaného studia    KTF UK, 1999/2000                               

 

přednášející:     Roman Cardal                                                             

literatura:          Jiří Fuchs Kritický problém pravdy

 

1        Základní charakteristiky  filosofického ( i vědeckého) poznání........................................................................ 11

1.1           Objektivita................................................................................................................................................................. 11

1.2           Jistota......................................................................................................................................................................... 11

1.3           Nutnost...................................................................................................................................................................... 11

1.4           Všeobecnost............................................................................................................................................................. 11

2        Oponenti noetiky.......................................................................................................................................................... 11

2.1           Moderní logika......................................................................................................................................................... 11

2.2           Klasičtí myslitelé, kteří přijímají dogmatismus evidencí..................................................................................... 11

2.3           Kritická filisofie......................................................................................................................................................... 11

3        Verifikace objektivity lidského myšlení................................................................................................................. 12

3.1           Vyvrácení radikální skepse..................................................................................................................................... 12

3.2           Verifikace objektivity principu sporu  (p.s.)......................................................................................................... 12

3.3           Problém logického kruhu........................................................................................................................................ 12

3.4           Problém kritického imperativu................................................................................................................................ 12

4        Zakladatelé moderní filosofie.................................................................................................................................... 12

4.1           René Descartes (Cartezius)..................................................................................................................................... 12

4.2           Britský empirismus................................................................................................................................................... 12

4.2.1                   John Locke..................................................................................................................................................... 12

4.2.2                   David Hume.................................................................................................................................................... 13

4.3           Imanuel Kant............................................................................................................................................................. 13

4.4           Edmund Husserl....................................................................................................................................................... 13

5        Nejvlivnější proudy ve filosofii 20.století:............................................................................................................... 13

5.1           Existencionalismus................................................................................................................................................... 13

5.2           Pozitivizmus.............................................................................................................................................................. 13

5.3           Postmoderna............................................................................................................................................................. 13

 

 

logika je jen pomocným nástrojem, nedokazuje bezespornost, nereflektuje pravdivost myšlení

noetika             vědecky dokáže platnost principu bezespornosti (též zvaný princip sporu)

ověří schopnost poznání a dá schopnost orientace

vybuduje kritické myšlení

 

Formálně logicky správná úvaha , může být nesprávná materiálně.

materiální předmět noetiky (vymezení hranice zkoumání oboru):

lidské poznání, odhalování skutečnosti

formální předmět noetiky (vymezení úhlu pohledu na daný předmět):

pravdivost lidského poznání

 

Definice: Lidské poznání je imanentní činnost, kterou subjekt zpřítomňuje skutečnost.

 

Tři okruhy, co se dá ve filosofii (vědě) poznat:  svět - člověk - Bůh

 

V dalším textu:  Špatné a odsouzeníhodné názory pomýlených filosofů jsou vytištěny kurzívou.

  Správná tvrzení pana Fuchse jsou vytištěna normálně.

 

1              Základní charakteristiky  filosofického ( i vědeckého) poznání

 

Moderní filosofické systémy popírají vždy některou z těchto charakteristik.

1.1          Objektivita

Předmět poznání, nekonstruujeme, není to výplod našeho myšlenkového aktu.

Předmět poznání je nezávislý ve své předmětnosti na úkonu poznání.

Naproti  tomu:

Subjektivizace poznání (v moderní filosofii) spočívá v tom, že nepoznáváme skutečnost samu o sobě, ale poznáváme naše vlastní poznání.

Realistická větev fenomenologie rehabilitovala objektivitu poznání v moderní filosofii.

 

1.2          Jistota

Přilnutí našeho myšlení k určitému řešení, při současném nahlédnutí nemožnosti alternativního řešení. Je to stav mysli.

Další stavy mysli:

Pochybnost - kolísání našeho myšlení mezi různými alternativami (nepřikláním se ani k jedné alternativě).

Domněnka - přikláním se k určitému řešení, ale nejsem schopen nahlédnout nemožnost platnosti jiných řešení.

 

1.3          Nutnost

Nutné je to, co nemůže být jinak.

 

1.4          Všeobecnost

Řešení platí pro všechny případy.

 

2              Oponenti noetiky

2.1          Moderní logika

Russell - množina všech množin není možná.

Všechny soudy se skládají z pojmů.

    subjekt                     predikát

O této větě moderní logik řekne, že není možná. Pan Cardal ji obhájí jako pravdivou.

 

2.2          Klasičtí myslitelé, kteří přijímají dogmatismus evidencí

Není třeba obhajovat naše myšlení, je samo o sobě pravdivé.

Tři základní pravdy, které není třeba odůvodňovat: princip sporu, schopnost pravdy a existence subjektu.

Není evidentní, že naše evidence neklamou. Noetika musí dokázat pravdivost evidencí.

 

2.4          Kritická filisofie

(Descart, Hume, Locke, Kant, Husserl)

Tvrdí, že noetika je nejdůležitější filosofický obor, ale všichni ztroskotali, protože existují

dva přístupy k noetice a oni si vybrali ten psychologický.

A.     Noetický přístup (ptáme se je naše poznání opravdové?)

B.      Psychologický (zaměříme se na původ, průběh a strukturu lidského myšlení)

 

 

3              Verifikace objektivity lidského myšlení

 

3.1          Vyvrácení radikální skepse

Skeptik pochybuje o tom, zda jsme schopni něco poznat, počítá s možnou platností antiteze (naše myšlení je nebo není objektivní).

Žádný soud není pravdivý - v této větě je vnitřní kontradikce – nemůže být pravdivá.

Z toho plyne: Některé soudy tedy musí být pravdivé.

 

3.2          Verifikace objektivity principu sporu  (p.s.)

ontologická formulace p.s: žádná věc nemůže být a nebýt zároveň a ve stejném ohledu

logická formulace p.s.: žádný subjekt nemůže mít a nemít nějaký predikát zároveň a ve stejném ohledu

kontrární opozice k p.s.: Každému subjektu musí být týž predikát zároveň přidělen i odejmut.

kontradiktorní opozice k p.s.: Některým subjektům může být týž predikát zároveň přidělen a odejmut.

Hegel se pokusil ve své filosofii popřít princip sporu (bytí = nebytí, syntéza bytí a nebytí [rozpor] je skutečnost, děj, dynamismus, evoluce). Všechny roviny skutečnosti jsou rozporuplné. Ale brání se aplikaci této rozporuplnosti na svoji filosofii. Zapomněl na sebereflexi - nevšiml si toho, nedomyslil to, stejně jako celá řada dalších lidí, i teologů.

 

Aristoteles správně namítá: když sáhneme na objektivitu principu sporu, pak věci ztratí svoji identitu, svoji esencionalitu (pak stůl je mikrofon, stůl je nestůl).

 

3.3          Problém logického kruhu

 

V logickém kruhu vyvozujeme to, co předpokládáme (závěr je současně premisou).

Při verifikaci objektivity myšlení: předpokládáme objektivitu myšlení a pak dokážeme objektivitu myšlení

Ale: při tomto nepřímém důkazu nejsme v logickém kruhu, ale v metodickém kruhu

Premisy            skeptická pozice (s.p.) - znemožní se sama viz 3.1.

 princip sporu (p.s.) – vyvrátili jsme možné opozice viz 3.2.

Závěr:               existuje objektivita myšlení                    (nepřímý důkaz)

Imanentní podmínky myšlení nebyly v tomto vyvracení použity jako premisy (to z čeho se vyvozuje), ale spíše jako pravidla (to, z čím se vyvozuje).

 

3.4          Problém kritického imperativu

Kritický imperativ = dříve než nějakou pravdu začneme používat, musíme ji ověřit.

Zakladatelé moderní filosofie založili filosofii na špatných základech - odporují této noetice.

 

4              Zakladatelé moderní filosofie

 

4.1          René Descartes (Cartezius)

Racionalista - otec moderního myšlení -zavádí metodu univerzální pochybnosti, mohu pochybovat o všem, co je smyslově postižitelné, o tom že mám tělo,... - Myslím tedy jsem.

Ale: Nezpochybnil i tuto pravdu, kdyby ji zpochybnil, došel by  skepsi.

 

Dva základní noetické omyly moderní filosofie od Descarta:

·        Záměna jistoty a pravdy – měl zpochybnit i svůj výrok “Myslím tedy jsem“.

·        Záměna pochybnosti s epoché – to o čem pochybujeme považuje za klam, tedy za nepoužitelné při dalším zkoumání, ale pochybnost neznamená vyřazení různých možností.

 

4.2          Britský empirismus

 stojí proti racionalismu

4.2.1    John Locke

Ptá se po původu našich idejí: pocházejí ze smyslové zkušenosti, nedisponujeme žádným pojmem, žádnou ideou, která by nezávisela na smyslové zkušenosti

toto výše uvedené je pravda , ale Locke pokračuje dále:

pojem, kterému nedokážeme přiřadit smyslový  vjem je fiktivní pojem - není objektivní

pravdivé je pouze to, co je smyslově ověřitelné ( = empirické dogma)

Ale: formální předmět smyslů a formální předmět rozumu jsou jiné, smyslový vjem a pojem nejsou totéž.

 

4.2.2    David Hume

Přejímá empirické dogma Lockovo.

Existují smyslové vjemy a ideje, které jsou kopií smyslového vjemu:

vztahy mezi ideami - matematika

faktické skutečnosti - celá přírodověda

 

4.3          Imanuel Kant

Je syntézou mezi racionalismem a empirismem.

Existují soudy “a priori“ (analytické soudy) příklad stůl je rozprostraněný.

“a posteriori“  (syntetické soudy) stůl je hnědý - není zde nutná vazba.

Přírodověda je vlastně:  syntetické soudy a priori

Apriorní formy poznání:

smyslového = prostor a čas

rozumu = kategorie (substance, kvalita, kvantita...) základní aristotelské kategorie

intelektu = ideje kosmologická (svět), psychologická (duše), teologická (Boha)

Nepoznáváme skutečnost objektivně, ale pouze tak, jak se nám jeví - fenomenisnus

toto platí i v případě poznání subjektu

Likviduje filosofii jako vědu.

 

4.4          Edmund Husserl

Zakladatel fenomenologie.

Zavádí pojem “transcendentální epoché“ = uzávorkování (vyřazení) všeho toho, co není jisté (veškerá filosofie,vědecké teorie, přesvědčení.Pro něj pochybnost je totéž co epoché.

Ale:trans.epoché nelze realizovat, protože se nevztahuje na všechno, filosofie má vždy nějaký předpoklad.

 

5              Nejvlivnější proudy ve filosofii 20.století:

5.1          Existencionalismus

(personalismus, křesťanský existencionalismu [Marcel].,ateistický existencionalismus.[Sartre], Heidegger)

Schází nástroj filosofického poznání t.j. logika.

Premisy:          Pozitivní věda (matematika a přírodověda) užívá logického myšlení.

Pozitivní věda neřeší problém smyslu existence (člověka, světa ).

Závěr:                         To co užívá logického myšlení, neřeší problém smyslu existence.

 

 

5.2          Pozitivizmus

(Carnap, Schlick,Wittgenstein)

Schází předmět filosofického poznání.

Je-li A není B, A je tedy není B.

Jestliže si pozitivní vědy rozdělily poznání světa, pak není filosofie (nic na ní nezbývá, nemá žádný předmět)

Filosofie je ranné stadium filosofického poznání, nyní již překonané

 

Společný kořen pozitivizmu a existencionalismu: agnosticismus (nepoznatelnost metafyzických skutečností, vylučují možnost ontologického poznání skutečnosti).

 

Skepse = nedůvěra v lidský rozum a jeho poznávací schopnosti

 

5.3          Postmoderna

(patří sem pozitivismu a hlavně existencionalismu)

Je vyznávání radikální plurality.

Lidský rozum není schopen zhodnotit sám sebe, protože všechny naše poznatky  v posledku spočívají na víře. (Gödel – žádná věda není schopna dokázat svoje axiomy, moderní logik - autoreferencilální systém je nemožný).

Noetika není možná, nejsme schopni dokázat objektivitu našeho poznání.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

NOETIKA - kritika poznání

příprava na zkoušku

 

 Noetika - nauka o podstatě, možnostech a hodnotě lidského poznání

 Logika - pouhý nástroj filoz. myšlení; nedostačující pro filoz. myšlení

             - přijímá axiomy aniž je zduvodňuje

             - stará se o správnost myšlení ne o jeho pravdivost

             - sylogismu formálnně správný, materiálně špatný

 

Hlavní sektory filozoficky poznatelné

1 - svět - filozofický problém světa

2 - člověk - filoz. problém člověka

3 - Bůh - existence x neexistence

 

Charakteristiky poznání, aby bylo filozofické a vědecké - musí být

 

1 - obbjektivita        

2 - jistota                                            charakteristiky pravdivého poznání

3 - nutnost - nutné poznání

4 - všeobecnost

 

 Krize pravdy znamená krizi výše uvedených charakkteristik - hodnot

 

Objektivita - nesubjektivnost poznání

                  - mzšlení vyjadřuje samotnou skkutečnost a nikoli jen nějaké subjektivní výtvory

                  - receptivita poznání - vnímání,poznání,přijímání

                  - subjektivizace poznání- poznáváme naše vlastní pozznání

Jistota - stav mysli

           - jedno řešení, vylučuje alternativní řešení

           - ideál - teoret. závěr dán jistotou

           další stavy naší mysli -pochyba - kolísání naší mysli,nerozhodnutelnost

                                           - doměnka - určité řešení, ale co když platí jiné

Nutnost - nutné je to, co nemuže být jinak

Všeobecnost - řešení platí pro všechny případy

 

  Moderní filozofie popírá některou z hodnot -- krize pravdy

 

          Nejvlivnější proudy 20. století

 

Existencinalismus - psychické prožitky základ bytí, prostá existence

                            - patří sem personalismus , ateistický existencionalismus

         hodnocení podle noetického hlediska: schází nástroj filoz. poznání

                            - vylučují logiku z filoz. poznání např.

    1. premisa : Pozitivní věda ,mat. a přír., užíva logického myšlení,

    2. premisa : avšak neřeší problém smyslu existence, člověka  a světa

     Závěr: To co užívá logického myšlení, neřeší problém smyslu existence.

   Pozitivní věda selhala - problém exist. člověka a světa

   Existenncionalista - básník, rétorik, používá vznešené výrazy, ale chybí logika

 

Pozitivismus - britský,....

         schází předmět filoz. poznání

                   - používá kondicionálních tzv. podmíněných sylogismu

                               Je-li A, není B. A je, tedy není B.

                   - říká, že jestli si pozitivní vědy rozdělily poznání světa, pro filozofii není místo co by zkoumala,takže vlastně filozofii nepotřebujeme

        - nemá tedy předmět

        - zakladatel Comte

 

Co má existencinalis. a pozitivizmus společného -  agnosticismus

          - nepoznatelnost metafyzické oblasti skutečnosti

          - skepse, neduvěra v lidský rozum a jeho poznávací schopnosti

  Dnes postmoderna spadá do postmoderny např. lidský rozum není schopen zhodnotit sám sebe, tedy zda poznává pravdivě či nepravdivě. Vše spočívá na pouhé víře.

Myšlení, které chce založit samo sebe.   

        Radikální pluralita, neschopnost rozhodnou mezi správností a nesprávností filoz. směru, které existují a řeší jiným zpusoem stejné otázky.

 

 

    Noetika - základní filozof.. disciplína

                    objektivita lidského poznání, hodnota lidského myšlení

 Oponenti noetiky :

1 - Moderní logika  - Bocheńsky - novotomista  kat. filosof, odepisuje obecnou teorii poznání - týká se všech soudu a vědecká logika  ukázala,že o všech soudech nelze bezrozporně predikovat,vypovídat.  ¨každý soud  - žádný soud¨   tzn.  ,že definice soudu nelze uskutečnit v soudu.                         Russellův paradox  - je možná množina všech množin    

               

                                                                                             je možná množina všech množin, která ale 

                                                                                                 není zahrnuta do množin. Množina všech

                                                                              množin minus jedna.Tato množina by musela být prvkem,částí celkem.

Sebezahrnutí množiny o níž se vypovídá, že se nezahrnuje.

Logikové se odpoutávají  např. být prvkem tohoto souboru je kontrární k být tímto souborem.

Odnímá se esence.

 

 

  Všechny soudy se skládají z pojmů   - je to soud o všech soudech

        S                        Predikát

Soud není částí a celkem ve stejném ohledu

 

Dogmatismus evidencí - říkají: lidské myšlení není třeba prověřovat

           není evidentní, že evidence neklamou

  noetika musí prověřovat evidence

Popření hodnoty poznání, což je náplní noetiky.

Realisté - závislost na  Aristotelovi a Tomášovi  -  pasivita.

             - hromadění citátů než samostatné promýšlení.. Noetické zkoumání zcela zablokovaly.

     A + T nedokazatelnost principu myšlení - logická všudypřítomnost.Není-li dokazatelná hodnota myšlení, není noetika vědou. Přředmět noetiky je hodnota myšlení.

Kolize nepovšimnutí nedokazatelného předmětu noetiky - přechod v psychologii.

Wust - sklouzává k fideismu, pravdy dosaženo  vírou nebo B. zjevením

 

 

Kritická filozofie - Descartes

      noetika je nejdůležitější filozof. obor

Ztroskotání na pokusu zhodnocení lidského myšlení. Kde je chyba?

2 perspektivy noetiky :

    - noetická rovina - kladu problém zda lidské myšlení je schopno pravdivě objektivně poznávat.

       - psychologická rovina - zaměření na původ, průběh a strukturu lidského myšlení. 

 

 

S kritickým problémem přišel Descartes - zpochybnění poznatelnost věcí a její působení na poznání

 Gilson - přehlíží, že realismus je odpovědí na otázku poznání

            - hodnotí kritický problém jako historik

            - je--li problém je pochybnost.řešením pochybnost mizí,nastává jistota, ale řešení zase vychází z problemmatizace. Dále a dále. Rozpor kritického realismu.

Myšlení není podmínkou jsoucna.

Bez noetického zajištění podlehají závěry ostatních věd pochybnosti.

 

Průprava k problému objektivity - Descartova metodická pochybnost:

 

  všechna tvrzení neprozíravé a ukvapené, inventura dosavadního vědění.

je zde výtka nelogičnosti a uznání vlastní existence

pochybnost dělíme na metodickou a skutečnou podle vztahu ke zkoumání

 

 


       tvořivá                                      tvrzení nejistoty,netečnost, rezignace

 

 tvrzení myslím - jsem - skutečná pochybnost není možná

univerzální dotazování “ co když je pravdivá“  důvod pochybování

nic nenechat neprověřené, vše co se nabízí neprověřené - zpochybnit.

 

Husserlova transcedentální epoché - zakladatel fenomenologie Husserl

naráz vyřazuje všechny platnosti

razantnější pochybnost

transcendentální - vše co je před zkušeností

Hussler prostřednictvím epoché získává terén a potom filozofické výkony

srovnatelné s postavením skeptika, který se sám vyvrací.

Hussler ztroskotal - reflexe odhalila předpojatost - neověřené předpoklady

zapoměl na filozof. charakter svých metod. výpovědí

Metodická krystalizace  likvidační kritika

  dvě zásady řídící noet. zkoumání                obecná metodická pochybnost

     

                                                                     nevyhnutelná metodická předpojatost

Skácel  říká : skeptik jistotu popírá a předpokládá

                     skeptikovy důvody jsou jisté nebo ne, pokud ne padá tím skepticismus

 

 

Verifikace / důkaz / objektivity lidského myšlení

 

1 - vypořádat se se skepsí / vyvrácení radikální skepse/

                    

                                     pochybuji o objektivitě lidského myšlení/ poznání/

                                   neví k čemu se přiklonit/nevyjadřuje se/

  skeptik nutně počítá s možnou platností antiteze - protiklad

                                                        naše myšlení není objektivní

   žádný soud není pravdivý        skeptik počítá s tím,že by to mohlo být pravdivé

 

 

 

 

         explicitní rovina výroku - to co je řečeno otevřeně,rozvinutě

       implicitní rovina výroku - skrytý předpoklad,jestliže žádný soud není pravdivý, pak ani soud“ naše myšlení není objektivní“ není platný

 

radikální skeptik padá do rozporu ( kontradiktorní soud ) protimluvný,odporující soud

   a co na to skeptik? princip sporu není objektivně platný ( je mu to jedno,že můj soud je v rozporu).

Objektivita  -  známá dokonalost,není zkonstruováno myšlenkovým aktem

noetický fideismus - nedokazatelnost hodnoty poznání - přijímáme vírou. Pouhá víra, může platit opak.

Skeptik triumfuje - nemusí pochybovat, rezignace v oblasti axiomů(zásad)

Obecný skeptik - říká “ tím si nejsem tak jistý“ může platit antiteze. On na rozdíl od nás neví a my jsme ti co levně vědí.

antiteze - výrok popírající jiný výrok

Russellova námitka - fakt sebezahrnutí, cokoli zahrnuje všechny prvky nějakého souboru, nesmí být jedním z jeho prvků.

dochází ke kruhu prvek - celek - prvek. Každý soud je P.

Důkaz první noetické teze. např. antiteze pravdivá - proto je nepravdivá

pravdivý soud respektuje identitu subjektu, pokud popírá svou pravdivost, nerespektuje identitu svého subjektu, soud není pravdivý

antiteze - negativní hodnocení lidského myšlení

neplatí odnětí tedy platí přidělení.....

Dvojčlenost pravdivostní hodnoty:  má-li subjekt přidělený znak -  pravda 

                                                       nemá-li subjekt odejmutý znak - pravda

Toto je pojetí pravdivostní hodnoty.

    2 - objektivita principu sporu 

  2 formulace : ontologická - žádná věc nemůže být a nebýt zároven a ve stejném ohledu

                                            odděluje proces poznání a skutečnosti

                       logická - žádný subjekt nemůže mít a nemít nějaký predikát zároven a ve                   

                                       stejném ohledu

 

 

       Hegel - filozofie založena na kontradikci (vnitřní rozporuplnosti), skutečnost je kontradiktorní.

 

                 nejdříve musíme definovat  bytí a nebytí

 

 

    

                                        pojem který nemá žádnou vnitřní diferenci, bytí je absolutní prázdnota - bytí je nic, je identické s ničím.

Syntézou, spojením bytí a nebytí je dění

- vychází z ontologie

- všechny roviny skutečnosti žijí z rozporu( žijí děním které je rozporuplné) , nachází se v situaci,kdy žádný soud není pravdivý, ale nepřipouští, aby rozporuplnost byla aplikována na jeho filosofii(která je také součástí skutečnosti)

- snažil se zneplatnit objektivitu sporu

- zapoměl na sebereflexi

 

Aristotelovi námitky - jestliže princip sporu neplatí - tak vědci ztratí svoji identitu( stůl - nestůl)

    

             pojem ,všechno kromě stolu, stůl je všechno např. počítač, mikrofon...

všechny věci se stanou jedním, věci ztratí svou identitu.

Platnost objektivity - platnost principu sporu

Predikát subjektu nelze zároven přidělovat ani odnímat.Kontrární opozice říká , že lze.

Antiteze se hroutí.

Hegel  -  bytí a nic jsou totožné

               bytí a nic nejsou totožné

Obsah teze a antiteze se týkají téže věci, pohybu.

Odhalil pravou povahu realitu - dění

Bojoval proti přirozenosti myšlení, ale prohrál protože bojoval prostředky, které mu poskytla přirozenost myšlení.

Nedostatečnost tří základních pravd.

princip sporu                 nezpochybnitelnost       

 

                                      nedokazatelnost                                     

 

                                     důkaz nepotřebující

F. Vojtek - schopnost pravdy rozřešit pozorováním rozumu, jako např. schopnost oka vidět- prostě se díváme

Teorie tří zákl. pravd učí, že soud je doprovázen schopností poznat pravdu,princip sporu a vlastní existence.

Přímé vidění v pravdě je bezprostřední - nemůže být kruhové.

Kruh je tam kde je diskurs( rozprava).

 

 

3 - problém logického kruhu - předpokládáme to co dokazuje

                                  vyvozujeme totéž z téhož

 

       metodický kruh : premisy  (a)  skeptická pozice     s.p.

                                                  (b)  princip sporu          p.s.

                                                __________________________

                                                  ( c) objektivita myšlení o.m.

                              principia exvibus

problém nedokazatelnosti axiomů

“vše musí být dokázáno“   - do nekonečna vznášen, důkazový řetěz ve vzduchu

Důkaz je myšlenkový pohyb, cílem najít pravdu a k tomu potřebuje pravdivostní hodnotu jiných soudů.

  např duše je duchová, duchová? protože je jednoduchá, jednoduchá ,protože je duchová

závěr se stal premisou své premisy.

Ochrana důkazu : závěr nesmí být předpokládán.

Kruh nastává když závěr se stane premisou z něhož se vyvozuje.

Rozlišujeme kruhy logické a metodické.

Logické kruhy - totéž z téhož

 

  kritický imperativ : dříve než pravdu použijeme ověříme ji

reflexe - přemýšlení,zahloubání

                                         reflexe R2 

 

                                                                                     nekonečná řada premis

                               reflexe R1

              

                    

                          myšlení

myšlení se nikdy nezhodnotí.

 

Myšlení prostřednictvím pojmů

                                                                       R

Obecnost pojmů. Obecnost pojmu                             lze zhodnotit myšlení  

                                                           M

                            rozum je schopen zhodnotit sám sebe

                                  

Kritické myšlení vyžaduje, aby se nějaká pravda verifikovala(ověřila správnost),dříve než se začne užívat.

Dochází zde k permanentní předsudečnosti

Může nastat, že nás bude rozum svou povahou(předpojatou objektivitou klamat)

Zkoumající rozum má předstih před zkoumaným rozumem

Sebereflexe skrze obecniny jiný charakter

Pokud oponent namítá, že se následná reflexe může mýlit - říká, že se poznání totálně mýlí

Generická  vrstva je pásmem pravd, které umožnují samotný problém i antitezi

Kritický imperativ je možný tam kde je možný omyl

 

 

 

 

Doplňková témata

diskuze s Heideggerem o realizaci pravdy.

 

pravda nesídlí v soudu

problematizace shody např. “TATO MINCE JE KULATÁ“

totální rozdíl mezi výpovědi a mincí , rozdílná jsoucna.

Ptá se , jak se má shodovat výpověď s  věcí.

Kdyby byla shoda soudu s věcí, nešlo by poznat pravdu.

Totiž o pravdě původního soudu bychom mohli vědět prostřednictvím jiného soudu,

druhý soud třetím soudem ........

poznání pravdy se ztrácí v nekonečnu

nový postoj k pravdě a směřuje k odhalení svobody

 

Otázky kolem jistoty 

 

popis jistoty jako psychického stavu je věcí psychologie.

pochybnost je kolísání či rovnováha mezi přijatelností teze a antiteze

jistota je souhlas s tezí jako pravdivou bez možné platnosti antiteze

jistota objektivní a subjektivní.                 

                                                           

        jasné odůvodnění                     nevyjasněnost důvodu                  

Dělení jistoty : metafyzická - transformace z fyzické,soudy vyjadřují nutnou esenci objektu,esenc. predikáty+atributy ,jistota o vlastní existenci

                       fyzická - existence Já,Descartes

                       mravní

dělení podle toho jakým zákonům odporuje antiteze

Důvodem jistoty je poznatek, že věc je nutně taková jakou ji poznáváme.poznatková nutnost

 

Problém kriteria pravdy

 

problém pravdy a  jistoty je završení noetiky

jistota vázána na pravdu

pravda jistotu neimplikuje(nezahrnuje)            problém nejvyššího kritéria

kritérium pravdy - rozlišit pravdivé soudy od mylných

Vztažení predikátu k subjektu jako nutný - takto jasně nahlíží rozum.

jistota o objektivitě - přesvědčení o existenci nejvyššího kritéria

Praxe - obecné kriterium pravdy

          - má identifikovat každou pravdu

p1 verifikuje t1 , pravdivě poznána t2, verifikuje p2, poznaná t3 verifikovanoup3.......

permanentní nutnost nového kriteria

podle čeho poznáváme něco jiného, musí být nejprve samo poznáno

Poznání pravdy - je soběstačné, nepotřebuje zprostředkovatele, nějaké kriterium.

Hledání opěrného bodu,axiomu, poslední instanci.

 

 

 

 

 

 

Solipsismus - krajně subjektivistický, vlastní já jediná realita

spolehlivost smyslů, které zprostředkují realitu

smysly - podmínky a fungování jejich věrohodnosti

Pochybnost o hodnotě poznaní zase předpokládá jeho existenci.

Vnímáme smyslové orgány, získáváme obecné pojmy, přemýšlíme o nich o jejich noetické hodnotě. Smysly nemohou klamat

Problém solipsismu. Negativista říká,že smysly jsou projekcí vědomí.

smysly - noetika - existence

Existuje jen Já a jeho představy, zbytek jsou výtvory vědomí( svět, vlastní tělesnost..)

Descartes noetické téma  přivádí do blízkosti solipsismu.

Mizí zde předmět noet. zkoumání - lidské myšlení.

Já, netělesný tvůrce a nositel všeho, není člověk.

Lidské poznání jako sporný předmět

Antiteze: jak si mohu být jist, že moje myšlenky jsou objektivní

 

Maritainův “ kritický“  realismus  - tomistické pojetí poznání

přechod od implic. real. k explic.

dřív než něco pozná - důkaz možnosti poznání.

nekonečný regres- dokazování se už opírá o poznání.

Odradil ho fantom kruhu

 

Novověká gnoseologie - teorie poznání

reakce na postoje předchůdců

problém obecniny - dokázaná teze objektivity( objektivně a subjekktivně)

 

Vývrácení nominalismu - obecné pojmy  jsou pouhými jmény a nepředstavují nic skutečného

 

subjektivní znak je obecný, žádný objektivní znak není obecný

upírá se zde objektivita

nominalista předpokládá celou řadu obecnin: obecnina, poznání, pravda, smysly, jevy...

Jejich pomocí se pohybuje v problému

Objektivita obecnin je tedy nutnou podmínkou pravdivosti soudů.

 

 

Zakladatelé moderniho myšlení

 

René Descartes - zakladatel moderního myšlení

      (kartezius)   - najít pevný základ filozofie

  metoda univerzální pochybnosti

 vše potřeba zpochybnit, že nemám smysly, ale i matematické pravdy

 

Cogito ergo sum  -  myslím tedy jsem

jeho první jistota

jasná samopřesvědčivá idea

jistota je zakořeněna v subjektu

Existence subjektu, začínající subjektivizmus

Záměna  - mezi pravdou a jistotou

 


                   pochybnosti s  epoché - vyřazení z něčeho

Další chyba Descarta: pojem znepřítomňuje skutečnost, ale pouze sebe sama

subjekt je uzavřen

Naše pojmy odpovídají skutečnosti    P

                                                                                 P  

                                                        P - S

Teorie vrozených ideí

 

  teorie Boha                        typický kruh    Bůh stvořitel, dá mi myšlení

                     

                                                                    moje mysl                         

když myslím musím být. Máme vrozené ideje, idea Boha

Descartes jediný autentický noetik

odhodlán zpochybnit vše

hypotéza zlého ducha - žádný lidský soud není pravdivý , u D. nic takového nenacházíme.

Je rozporné myslet a neexistovat. Pravda o vlastní existenci, nejjistější pravda.

D. chtěl mít od počátku jasno - pojem myšlení, jistoty,existence...

D. považuje pochybné rovnou za klamné a tudíž nepoužitelné.

D. si neuvědomoval obsah a požadavky.

Omyl u spočinutí jistoty ego a prohlášení jistoty za nejjistější 

Vše co je poznáno naprosto jasně a rozlišeně, je pravdivé.

D. jde vylučně o jistotu a neuvažuje o podmínkách o pravdivosti soudů

Ideje jsou pro D. předmětem myšlení

Ideje reflektujeme(zpětně odráží) idejemi. Pozor na ideu Já.

Nebýt ideje Boha nemůže být Já.

Bůh nás nemůže klamat proto poznání musí být pravdivé.

D. poslal zlého ducha na dovolenou,dovolil si logický kruh: Boží pravdivost, pravdivost jasných ideí.

Metoda univerzální pochybnosti

nechal se oslnit evidencí myslím-jsem

jednorázový postup k jistotě ego  a od něho ven do světa

Bůh hlavní opora, zní to zbožně, ale logicky ne.Bůh totiž musí být dokazován

 

 

Britský empirismus

 

John Locke - vrozené ideje, ptá se po původu ideí

naše ideje nejsou vrozené, totálně závisí na smyslovém poznání

Pojem, který nemá smyslový vjem je fikce

Pravdivé je to co je smyslověověřitelné.

Veškeré naše pojmy si vytváříme.

Formální předmět smyslů a pojmů je jiný

idea stejné charakteristiky

Empirické dogma je vnitřně rozporné

 

Locke vypracoval model lidského poznání jeho vznik a průběh.

Zdrojem poznání je zkušenost vnější a vnitřní

Nejprve chce zkoumat původ idejí  a pak rozsah vědění. Vazba rozumu na smysly.

Přechod ze smyslů do rozumu. Nic není v rozumu, co dříve nebylo ve smyslech.

Problém splinutí rozumu a smyslové zkušenosti.

Obsahy vnější a vnitřní zkušenosti - prázdný rozum - vycházejí odtud jednoduché ideje - stávají se dodavately v řádu myšlení.

Smyslové poznání pomocí orgánů, závislost na časoprostorových podmínkách.

Nic není pro objekt nezbytné, vše je oddělitelné.

Lock v reflexi  lidského poznání užívá obecninu “člověk“

Zkušenostní původ myšlení

Podle Locka vytváří souhrn obsahově podobných vjemů - idejí - jednu obecnou ideji.

Pojem člověk - přidělujeme bez rozdílu všem lidem

Pojem strom - vnímatelné vlastnosti - velikost, tvar,..

                     obsah obrysu, ale nelze pravdivě přidělovat. jiná velikost.....

 

Hranice rozumu dána smyslovou zkušeností .

 

Obrys obsahu pojmu více jedinců ( vlčák-pes-psovitá šelma) přibírání nových věmových podobností

 

Petra lze najít v rozsahu pojmu trenér, kdysi trenéra vykonával, - obecný rozsah

    stálá příslušnost na čase

Predikát člověk - všechny lidi, mrtví, živý, nenarozený   -  univerzální dimenze. 

 

 

David Hume přejímá od Locka

 

(1) smyslové vjemy  (2) idee

 


                 kopie

 

vztahy mezi ideami  .....matematika(objektivní ,jistá, pravdivá)

faktické skutečnosti ....matters  of fact, vše kromě matiky

   poznání                        přírodověda

idea je smyslový vjem            vztahy kontradikce

nejsme schopni zkonstruovat

 

empirická fakta jsou nahodilá           empirický - vycházející ze zkušenosti

 

 

Hume - všechno ostatní vědění spočívá na víře   

        kromě matematiky není způsob

 

D. preference jistoty Já

L.  pojem jednoduché ideje

Hume přebírá Lockovo pojetí, éra popírání metafyziky

Problém kazality - vlastnost podle níž věc může být příčinou

Každá idea je kopií dojmu, tj. původního živějšího vjemu

složené ideje se dají rozložit na jednoduché a ty jsou kopiemi dojmu.

Hume likviduje metafyziku na základě autodestruktivních představ o poznání.

 

Konec metafyziky?  I kdyby  vjem - nutná podmínka ideje - nedokazuje být kopií vjemu

Naše myšlení o realitě postrádá jistotu.   Slunce zítra vyjde,  může platit opak, že nevyjde

 

 

 

Kant Immanuel      mezi racionalismem a empirismem

Kant  1     předempirické        do 50 r.

Kant  2    kritická filozofie           

 

Kristián, Lock,  potom David Hume -- probudily Kanta z dogmatického spánku( tzv. neměnného myšlení)

 

Začíná kritické období

Existují soudy  apriory - “předem, co je dáno předem“

                              - analitycké soudy

                              - subjektu je predikát

 Těleso je rozprostraněné.  Predikát plyne z tělesa nutně.  Pojmová analýza

 

                   aposteriory   “ ze zkušenosti na základě zkušenosti“

                               - syntetické soudy

  S  je  P

stůl je hnědý

     nahodilý fakt

Kant se přiklání k noetice

Hume zpochybňuje přírodovědy                    bude možná až budou syntetické(spojující) soudy

        nutná nezávislá na zkušenostech

apriory - nutné nezpochybnitelné - kontradikce ( protimluv, rozpor)

 

Koperník - heliocentrická metoda

Kant chce aplikovat Koperníka,  poznat věci jak se jeví nám

 

Apriorní formy lidského poznání

 

a  -  smyslovosti - smyslového poznání (prostor, čas..)

                            vnější smysly   sluch,....

                     vytvářejí čas a prostor

                    apriorní formy do podoby   mat., fyzika

b  -  formy rozumu  -  kategorie - např.  substannce,činnost,trpnost,modelita...

                               nezávislá na zkušenostech

c  -  intelektu  - idea(mašlenka) světa - kosmologická

                                                 duše - psychologická

                                                 Boha-  teologická  

                            apriorní výbava subjektu poznávaného

 subjekt vtiskuje

Lidské poznání je potřeba smyslové

Věda je nutná, objektivní, pravdivá  vše pochází ze subjektu

Nepoznáváme skutečnost objektivně, ale jak se nám jeví  ( tzv. Pouze fenomény)jev,skutečnost

Poznávám jak se sám sobě jevím.

Jak se jevíme 

Noeticky nebo psychologicky zjišťovat lidské poznání

Kant předvádí jak funguje lidské poznání

  přitom říká, že nejsme schopný poznat.

           kontradikce tzv. si tady protiřečí

Fenomenická teorie je vnitřně kontradiktorní

 

D. linie racionalismu

L. linie empirismu

Empirici vsadili na smyslovou zkušenost a myšlení pojali jako derivát

Racionalisti pokládali smyslovou zkušenost za temnou - pravé poznání v ideách myšlení

Kanta vyprovokoval Hume. Kant chtěl vypracovat teorii poznání, která by vysvětlila možnost vědy. O platnosti mat. a přírod. nepochyboval, šlo jen o dodatečné filozofické odhalení

 principu těchto daných věd.

Kant rozhodnut prozkoumat zdroje a mechanismy poznání a strukturu rozumu do všech detailů.

Kant uzákonil, že rozsah poznání lze určit jen ze znalosti jeho původu.

syntetické apriory - soudy s vědeckými parametry.

Realita poskytuje našemu poznání jen nahodilá určení, takže nutné je buď z rozumu, nebo není vůbec.

Apriorismus - nutná subjektivita

Kant potřebuje přísun skutečnosti - smyslový materiál

Reflektující Kant poznal druhé lidi. Druhé lidi poznává jako tělesné bytosti se smyslovým poznáním.

K objektu patří identita jinak není sám sebou

Důsledek apriorismu - fenomenismus: nepoznáváme realitu, jak je o sobě, ale jak se nám jeví

Teze sebepoznání . 1 stupeň - spontání -  Já poznávám sebe

                             2 stupeň - psychologický - subjektivní poznání o sobě

                             3 stupeň - noetický - zjišťuje co bylo poznáno v druhém stupni, jakou míru reflexe si psychologie nárokuje

Fakt sebepoznání je konstituován(zakládá , zřizuje) poznávajícím Já

 

Celkový pohled na založení novověku 

přesvědčení zakladatelů vznést potřebný řád do východiska filozofování

Šlo jim o vyhodnocení poznání, ověření jeho stability a kapacity

Navazovali na předchůdce a to je vrhlo mimo noetiku.

 Kdo zkoumá průběh a strukturu poznání - je zaujat předmětem a zapomene na sebe jako zkoumajícího.L. H. K. činili noetické závěry bez noetického zkoumání.

 

 

Fenomenologie

 

Edmund Husserl

transcedentální epoché - pochybnost

syntetizuje Descarta a Kanta

činnost myslícího Já (ego)

Není evidentní, že evidence není

epoché  --  vyřazení

 

zakladatel fenomenologie, navazuje Kantovo zkoumání

reflexe v řádu teorie poznání

obrat k subjektu Já,    otázky co a jak - úkon rozumu

je nutné projít skeptickou epoché, zbavit se předsudků a zkoumat základy poznání

důraz na subjekt a stanovení první jistoty

Husserl spojuje D. a K. - nesporná jistota o existenci Já

Husserla potkal defekt - psychologizace teorie poznání a odhalí hodnotu myšlení - pravdu

Noetika - zkoumá přímo hodnotu myšlení

Transcendentalismus - hodnoty mzšlení, ale na základě psycholog. analýz

Problém - existence Já jako první jistoty

Kritičnost - stabilizuje a zároveň dynamizuje filozof. myšlení

Fenomenolog - zdráhá použít pochybnost, aby neriskoval omyl

existující Já absolutně nezpochybnitelné.

Výzkum subjektivity jako nutná podmínka kritické filozofie.

Kritické manko Husserlova konceptu: 1 - nekritické převzetí rezultátu první jistoty

                                                           2 - kritická nedostatečnost

Fenomenologové noeticky zlhostejněli

 

Existencionalismus   novověké

 

Celkově položit filozofii na pevný základ

zdůrazňuje význam prosté existence a pokládající psychické prožitky za základ bytí, v podstatě forma subjektivního idealismu

- noeticky neplodné, neochota hlouběji tematizovat problém pravdy

- protějšek scientismu, rozchod s vědeckou racionalitou

Ikdyž akcentují individuálnost, subjektivitu, konkrétnost - nepřelstili přiriizenost lidského myšlení

P. Wust - představa moudrého středu  mezi dogmatikem, kde prvotní důvěra v rozum a skeptikem , kde je pozitivní prvek zdrženlivosti.

Wust vydává úděl rozumu jako nejistota v jistotě

 

Popper - lze se prý učit z chyb a přibližovat se pravdě

                ale jisté poznání je nám odepřeno

 

W. Rollo - Člověk je fixován na existenciální libost, která odpovídá nejhlubší lidské potřebě

 

Každý si vytvoří svoji pravdu

 

 

 

 

Personalismus - staví vše na pojmu lidské bytosti

                  - fideismus pouze ctnost, člověk musí věřit, že ví, víra je určujícím principem poznání

Ortega y Gasset - živé poznání - osobní perspektivu

                          neosobní poznání - zkreslující

 

J. Lacroix rozmanitost fil. soustav  -  pocta pravdě

                opak : pluralita vede k snadné omylnosti

         S pravdou třeba zacházet - pluralita diferencovaně

 Noetická krize pravdy - v reflexi urovně soudobého etického myšlení

 

Principy myšlení u Heideggera   -  učil chápat bytí jako dění a život

       - skutečným zákonem myšlení rozpornost

       Poměr myšlení a reality - nárokují bezrozpornost

        S realitou a myšlením je to tak a tak - nikoli opak

  A=A    tato věta se musí vzdát abstraktní identity, aby mohla být ustavena A=A+X

Lidské myšlení je činností člověka společného veškerému lidskému myšlení

Principy myšlení jsou součástí specifické povahy myšlení

 

 

Postmoderní myšlení

 

říká, že všechny fil. směry jsou stejně legitimní

naše poznání nelze zhodnotit, vše spočívá na víře, našemu poznání musíme věřit

V současnosti je totální tolerance

Noetický nezdar filozofie

Čím víc toho víte, tím víc jste filozof.

 

Tyto směry odvozené od D. L. H. K.

Noetika mizí ze scény  - převládá zde skepse, chaos, anarchie

Posmoderna noeticky neplodná. Výrazem této krize je vlastní existence posmoderny.

Pravda to nemá lehké - živoří na okraji , staromodní, nezajímavá, tyranizující matrona

V textech Foucalta, Rortyho, Lyotarda, Deridy  -  všechny hříchy, které novověk soustředil proti rozumu.

Posmodernisté vypadají jako dospívající mládež - pod tvrdou slupkou,  měkké jádro.

Sebevědomá gesta zakrívají nejistotu a bezradnost.

Postmoderní myšlení - poslední stadium novověké filozofie

 

Welsch -  myšlenka - radikální pluralita - na každou otázku existuje více rovnoprávných odpovědí. Důvodem je svoboda a  dějinná zkušenost

S posmodernisty nelze noeticky komunikovat - do problému nevstupují a vše glosují z dálky

Jsou mimo noetický problém

 

________________________________________________________________________

Scientismus - vše a ve všech oblastech výklad řídí pouze vědec. poznatky

   Bocheńsky - tomista, příklon ke analytické filozofii

                    - noetiku zařadil mezi pseudovědu

                    - pojem vědy odvozen z empirismu

- věří, že jen ignorant řadí fil. mezi vědu

- podmínkou věd. poznatku je empirická verifikovatelnost

- kdo určuje meze vědeckosti - musí zkoumat zdroje, platnost a  meze myšlení

- pojem vědy - musí být znám obsah pojmu  vědy

Piaget - nahradi filoz. věd. poznáním

Rozpor scientismu - vědeckost noetiky nutná podmínka veškeré vědeckosti

 

Pojem vědy -  uznání noetiky jako vědecké, má-li být vůbec nějaká věda možná

  Noetika verifikuje základní hodnoty a podmínky myšlení

  např. Lyotard - co dokazuje, že můj důkaz je pravdivý  -  odpovědět může jen noetika

 

Schlick - anarchie filozof. systémů, spory filozofů považuje za ukončené

           - každé poznání je tím, čím je díky své logické formě

          - tvrdí, vyjadřitelné je poznatelné, redukuje předmět fil.  na řeč

          - reflexe jsou jen shluky slov bez smyslu

 

Nominalismus - reálně existují pouze jednotlivé věci

  např. Russell - slovo “pes“ - týká se třídy podobných čtvernožců

           rální jsou jedinci 

  Russell varuje před nepřekonatelným sklonem myslet si o slově, že je to jediná věc

 

Wittgenstein - jedinci nemají vlastnost stejnou, vidíme jen podobnost

  např. rodina - členové rodiny nemají společné vlast. pouze rodinné podobnosti

 popírá princip myšlení

 

- přesvědčen, že filoz. nevysvětluje a nic nevyvozuje - takže žádné fil. otázky nejsou.

 

Carnap - vyhnul se noetic. aspektu, soustředil se na výroky logické analýzy

             - poznání reality probíhá jen na úrovni smyslové zkušenosti

-         poměr poznání a reality je pseudoproblém